Dlouhý, Široký a Krátkozraký

První část divadelní hry tvoří mimořádně krátký seminář „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“, celý přednesený jediným přednášejícím. Na něj pak netradičně ještě před přestávkou navazují první tři obrazy samotné pohádky. Netradiční umístění přestávky je v semináři vysvětleno jako inscenační záměr. Cimrmanova scénická poznámka ke hře totiž zněla: „Nedělat přestávku, nebo utečou.“ Její umístění hned za třetí obraz hry je tak nečekaně brzy, že zmatení diváci se k útěku neodhodlají.

Ohlasy dobového tisku:

Umělecká společnost „Lipany” zavítala do Rokycan prvně. Zejména dítky nemohly se již jejího příjezdu dočkati. Je nám však s lístostí konstatovati, že kus J. Cimrmana „Posvícení v rasovně” byl pro malé i velké rozčarováním. Mnozí opustili sál pro nevolnost. A tak výkřik jednoho z diváků „Již nikdy Lipany!” přijala rokycanská kulturní obec s povděkem.

Rokycanský Kurýr, 1904

Náš venkov přijímal odedávna služebníka Thalie s otevřenou náručí, zvláště když k němu hovořil rodnou řečí. Že se takového přijetí nedostalo p. Cimrmanovi a jeho hereckému ansámblu, nelze se diviti. Jak také mohlo dopadnouti představení „Ježibaba a Zlatovláska”, když si většina diváků doposledka nebyla jista, která je která. P. Cimrman by měl angažovati umělkyně mladší, jež by byly s to věrohodně role princezen apod. sehráti. Ani ve druhé pohádce „Babička se svátku nedožila” nebyla paní L. B. v roli Karkulky sympatická. Spontánním potleskem, který se ozval, když konečně zmizela ve vlkových útrobách, by se neměla tak zkušená umělkyně nechat oklamati.

Nové Jičínsko, 1907