Cimrmanův zpravodaj.
Cimrmanův zpravodaj.
v Prazev sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017v pátek 31. května 2003v sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017v sobotu 19. srpna 2017
Kupte si originelní Cimrmanovy hrací disky v soustavě CD i DVD

Cimrmanův zpravodaj.

Cimrmanův zpravodaj.

Když se Cimrman rozhodl uzavřít své proslulé Informační šapitó, vyvstalo před ním zásadní rozhodnutí: má se dál pokoušet šířit informační osvětu, anebo se pustit do vývoje neviditelného inkoustu, který by umožnil otevřenou kritiku poměrů v habsburské monarchii bez rizika střetu s tehdejší cenzurou. Nakonec se Cimrman rozhodl pro veřejnou osvětu. Ve svém slavném manifestu "Svou pravdu nebudeme skrývat!", distribuovaném v rukověti vycházkových holí, Cimrman píše:

"Dost již bylo mlčení o skutečnostech, jež nesmějí zůstat utajeny. V přiloženém zpravodaji jsou k ctěné dispozici všechna fakta o repertoiru Cimrmanova zájezdního divadla, jakož i o slevách pro mládež a osvětové akci Večeře s autorem."

Skládání výtisků a jejich pracné soukání do zakulacených rukovětí vycházkových holí se však brzy ukázalo nad síly i časové možnosti českého génia. Cimrman se rozhodl k otevřené akci. A tak vznikl nápad s umisťováním výtisků Cimrmanova zpravodaje na veřejné budovy. Do dějin vešla jako "Akce veb!"

Akce Veb

Umisťování zpravodajů na veřejné budovy - neboli "veby", jak jim Cimrman zkráceně říkal - byl poměrně jednoduchý proces. Prakticky k tomu stačilo lepidlo, volná zeď a nestřežený okamžik, během kterého Cimrmanovi kolportéři výtisk zpravodaje na veřejnou budovu hravě umístili. Problém byl v tom, že stejnou metodu od Cimrmana záhy převzali i bolševičtí agitátoři. A protože málo vzdělaní rakouští četníci často nedokázali odlišit, kde v programu svět obchází Cimrmanův Obr Koloděj a kde Marxovo Strašidlo komunismu, začali jeho kolportéry tvrdě pronásledovat. Tak se okruh veřejných budov, na které mohl Cimrman svůj zpravodaj umístit, postupně zužoval. Nejdříve odpadla pečlivě střežená nádraží, pak městské radnice a posléze i kampeličky. Nakonec Cimrmanovi zbyly jen budovy, pro které se vžil název "veřejný dům". Umisťování zpravodaje na stěny nevěstinců ale mělo své výhody. Na rozdíl od nádraží zde lidé tolik nepospíchali, na rozdíl od radnice sem chodily všechny sociální skupiny a na rozdíl od kampeličky zde lidé neomdlívali pokaždé, když Cimrman ve svém zpravodaji palcovým titulkem ohlásil herecký KONKURS. Vídenští četníci nějakou dobu vylepování zpravodajů na veřejné domy tolerovali. Dokonce se už naučili od sebe odlišovat Marxovu revoluční bouři a Cimrmanův poetický vichr z hor. Když ale našli v Cimrmanově rubrice pro kutily "Zatápíme v krbu" nevinnou poznámku "Z jiskry vzejde plamen…", byl s polepováním veřejných domů konec. A tak vznikl nový fenomén - Cimrmanova domina!

Cimrmanova domina

Domina byla většinou služebně nejstarší zaměstnankyně, jejíž úkolem bylo dohlížet na hladký průběh dodavatelsko-odběratelských vztahů, probíhajících uvnitř veřejného domu. Jelikož platební disciplína odběratelů se od těch dnešních mnohdy příliš nelišila, neobešlo se to občas bez použití donucovacích prostředků. Právě kvůli nim se vžilo pojetí dominy jako ženy, která bez důtek nedá… ani ránu. Ale původním posláním domin byl spíš běžný obchodní kontakt se zákazníkem. A toho právě využil Cimrman při distribuci svého zpravodaje. Usoudil, že zákazník, který neváhá domině vyplatit horentní sumy pro prchavé povyražení s prodejnou ženou, jistě nebude litovat pár drobných pro kvalitní zábavu trvalejšího charakteru. A tak začala jeho spolupráce s vídeňskými dominami, zejména s Annemary Tilbachovou, která později po své svatbě s pařížským obchodníkem s černou kávou Cimrmanovi napsala: "Stále musím vzpomínat na ty krásné časy na Wienerstrasse. Otvírám teď v Paříži veřejný dům, ale bez Vašeho zpravodaje to jaksi není ono. Pošlete mi prosím, alespoň pět čísel, ať v případě policejního zátahu mohu označit náš podnik za veřejnou knihovnu. S veškerou úctou Vaše A.T, domina."

Koncept tohoto dopisu s iniciálami AT, které dodnes prosvítají vetchými zbytky dopisního papíru, spolu se zežloutlým torzem Cimrmanova věstníku, se naštěstí zachoval. Našli ho francouzští instalatéři při rekonstrukci sociálních zařízení Moulin Rouge při příležitosti státní návštěvy ugandského lidožroutského prezidenta Idi Amina. Díky úsilí restaurátorů z dílny na velejemné webové stránky "Globedesign" se podařilo tento zpravodaj zachránit a je nám ctí, že vám ho tu dnes můžeme předvést. Ode dneška zůstane už navždy umístěný na takzvané "Cimrmanově webu", který se už ovšem nenalézá na stěně veřejného domu, ale na internetu. Na počest Annemary Tilbachové jsme za Cimrmanovým jménem připojili dominu… pardon, doménu - "AT". Snad jsme tím alespoň částečně připomněli její zásluhy na zachování mistrova odkazu.

 
Naši mecenáši
kudy kam